Svijany…. Stál  jsem v sychravém odpoledni, Bílý sníh mi smáčel sádru na koleni. Ten den opustila mě holka A v práci za mě dali Bolka. Nešťastně jsem  hleděl kol, Cedule svijany blýskla se- přestal bol. Jest má spása. Ach to byla krása. Předběhl jsem silnici, lapal po dechu, Cílem...

Pod stromem ležící silueta, krev stéká do šera - už ji nepolapíš. Zní z nicoty poslední věta, tu už taky nechytíš. Já se dívám na tu bolest, však nemohu ti pomoci jsem v pasti. Z dáli zní jen andělská šelest, srdce tvé se rozplynulo slastí. Jenže neumíráš doufám v to snad neusínáš nelži mi...

Modré oči, dlouhé vlasy, ty jsi dívkou krásnou. Svedená do životní slasti. On je zhlcen-touhu má jasnou. Usměv nežný na tvář, on je můzou sveden. Oči se mu rozzáří, chce být v jejím životě jen jeden. Chtěl její ženské tělo, navždy ho hladit a líbat. Svázat jí se mu zachtělo, sní v oblacích...

  Chci Vám odvyprávět příběh, který jsem sama zažila. Možná neuvěříte, možná ano, ale já vím, jak to skutečně tenkrát bylo. Můj život se odehrával v 30. letech 20. století, ale pozor tento příběh Vás může vtáhnout do prostředí starých mafiánských organizací, které se striktně řídí svými pevně...

  Před očima šedé obrázky, na tváři dlouholeté vrásky. Hlava plná vzpomínek, již dohořívá plamínek. Zemřelá naděje, blížejí se andělé. Stará fotografie v kapse, co vždy u sebe nosíval, zmuchlaný portrét ženy, co mu kdysi někdo dal. Nevrlí a ze smutku nadává na mládež, levné víno, v parku...

  V tomto divném století, o požehnání nestál a šel dál. Tak ted já jsem jeho prokletí, pronásleduji tě a vítr kol vál. Vražda-velebné a důstojné jeho dílo, tak otevři oči a do reality vstan, dítě potříštěné co od matky nepilo, v jeho ruce,hněv a vražedná zbran. Zabil mě i matku svou ve...

  Žil jeden můzou políbený výtvarník za kostelem, často se tázal nad hroby květin, ten umělec. I my si jednou tento hrob ustelem, tak neplač a pěvně stiskni růženec.   Bez víry, však chut do života, tajemstvím slzy. Můrama,jenž ve snech bdí je nicota, Zmizí brzy!