Báseň pro mě

Žil jeden můzou políbený výtvarník za kostelem,

často se tázal nad hroby květin, ten umělec.

I my si jednou tento hrob ustelem,

tak neplač a pěvně stiskni růženec.

Bez víry, však chut do života,

tajemstvím slzy.

Můrama,jenž ve snech bdí je nicota,

Zmizí brzy!