V tomto divném století

V tomto divném století,

o požehnání nestál a šel dál.

Tak ted já jsem jeho prokletí,

pronásleduji tě a vítr kol vál.

Vražda-velebné a důstojné jeho dílo,

tak otevři oči a do reality vstan,

dítě potříštěné co od matky nepilo,

v jeho ruce,hněv a vražedná zbran.

Zabil mě i matku svou ve svém vlastním boji.

Snad příčina lásky.

To dítě, on, co se stále ve tmě bojí,

vytrhal mi vlásky.

Já tu stvůru zrodila, on stále s pláčem volal do nicoty,,matko"...