TAHLE VÁLKA JE NAŠE! - DOKONALÁ GANGSTERKA

Chci Vám odvyprávět příběh, který jsem sama zažila. Možná neuvěříte, možná ano, ale já vím, jak to skutečně tenkrát bylo. Můj život se odehrával v 30. letech 20. století, ale pozor tento příběh Vás může vtáhnout do prostředí starých mafiánských organizací, které se striktně řídí svými pevně stanovenými zákony.

"Questta querra e' costa nostra" Křičel Don Salieri, když držel v náručí Tommyho Angela, jeho pravou ruku, nejlepšího střelce a on mu jen tiše umřel. Zabila ho konkurenční strana Dona Vita.

Již týden po smrti Angela se měl státní návladní Morell oženit za krásnou Rouse, mojí nejlepší kamarádku, takže na svadbu jsem byla samozřejmě pozvaná a ještě k tomu jsem jim šla za svědka. Den před svadbou jsem Rouse pořádala rozlučku v jednom Casinu.

Ten večer jsem měla bílé šaty, takže si celé Casino myslelo, že já jsem nevěsta, když jsem se oblíkala, tak mě to nenapadlo. Večer probíhal skvěle všechny jsme se bavily. Potřebovala jsem na toaletu a najednou jsem ucítila na ustech zvláštní pach chemikálie a upadla jsem do bezvědomí.

Probudla jsem se až v autě, kde seděli dva muži, jeden kouřil doutník a řídil, byl výrazově prostorný a měl černý klobouk, druhý seděl vedle mě na sedačce a držel mi revolver u hlavy, byl pohledný a docela mladý.Začala jsem na něj křičet at dá okamžitě ten revolver od mé hlavy,, S revolverem v ruce si něčím víc, než jen obyčejným idiotem co?"on se jen pousmal a tiše odpověděl ,,Pštt madam, ja Vam nechci ublížit"nevím proč, ale mě jeho hlas uklidnil.

Dojeli jsme k Italské restauraci na druhé straně města. Muž s revolverem mě poprosil, abych šla v klidu sním dovnitř a nedělala scény a mě v ten okamžik napadla stupidní myšlenka, že mě chce třeba pozvat na pizzu. Vešli jsme dovnitř a šli jsme přez kuchyni do zadní místnosti, kde byl kulatý stůl a okolo něho sedělo 5mužů. Na stole byli žetony, peníze,karty a revolvery.

,,Posadte se Rouse" řekl jeden muž a já až v tenhle okamžik pochopila, že chtěli vlastně unýst nevěstu. Začala jsem se hlasitě smát a v klidu jsem se posadila. ,,Váš snoubenec dnes dostane dopis,

kde Vás pak vyměníme za pár věcí"řekl Don Salieri a dodal,,Proč se drahá smějete?"

Rozhodla jsem se, že budu hrát Rouse, aby se jí nic nestalo a vymluvila jsem se na učínek s chemikálie, že po něm jsem nějaká omámená. Musím uznat, že ti gensteři se ke mně chovali doopravdy gentlmansky- donesli mi večeři, zapalovali cigarety a já do rána s nima hrála pokr. Docela jsem se s nima nasmála. Když všichni usnuli opatrně jsem si vzala zbran z vytrýny na chodbě a rozhodla se utéct, abych Morella varovala a aby dal na mou kamarádku pozor. Jenže ten co se mnou jel v autě, ten pohledný, Fabricio, mě chytil na chodbě. Namířila jsem proti němu zbran a on se jen pousmál a řekl,, S revolverem v ruce jste něčím víc, než jen obyčejným idiotem!"vrátila jsem mu usměv, ale zbran jsem neodložila.,,Madam to je Vendetta 635, tahle zbraň není k použití tak 100let"a vytrhl mi jí z ruky.,,Kdyby jste se zítra neměla vdávat asi bych si Vás vzal, jste okouzlující a máte kuráž!"naklonila jsem se k němu a pošeptala,,Ale já se zítra nemám vdávat, Rouse už spí dávno doma se Morellem, spletli jste se "a s výrazem vítězství jsem Fabricia políbila na tvář.,Tak proč jste lhala že jste Rouse?",,Protože, jsem jí chtěla ochránit a tykej mi, jsem Caterina".Pak prohlásil, že je dobře, že se nebudu vdávat a políbil mě. Pak běžel za Sarielim a řekl mu o výměně, omluvili se a požádali mě, abych tam ještě pár dní zůstala a pak mě pustí, jen abych nikoho nemohla varovat, no řekli to jako žádost, ale samozřejmě by mě nepustili.Svatba se prý zrušila, kvůli tomu, že jsem se ztratila, takže na půl mafiáni dosáhli svého.Fabricio mi celé dny vyprávěl o převozu ilegálních zásilek, o pronásledování nejrůznějších osob, o všudepřítomným ůtěkům před policií atd. Však nejvíce mě zaujal Morelli o tom často mlčel, ale pak mi naznačil, že šlo o zásilku drog mezi Donem Vitem a Al Caponem, při které byl zastřelen Angelo, jeho přítel.

Od mého rutiního života, i když se strachem o Rouse, jsem se měla skvěle a hlavně jsem se zamilovala do Fabricia. S mafiánama jsem vycházela skvěle a stali se z nás spíše přátelé. Večery jsme vždy strávili u pokru, dobré whisky a u tance s Frankem Sinatrou. Protože jsem tam nic neměla koupili mi spoustu šatů, šperků a měla jsem vlastní pokoj, však abych neutekla Fabricio mě hlídal.

Jedné noci jsem neměla chuť na pokr, byla jsem nějaká unavená a chtěla jsem si jít lehnout, ale protože Fabricio tam nebyl, šel mě hlídat jeden ze Saliero můžů Marchello. Když jsem vešla do pokoje poprosila jsem ho, aby se otočil, že se chci převléct do noční košile, byl už pěkně na mol a jenom zařval,, Já ti pomůžu" a přišel ke mně, uhodil mě a svalil mě na postel. Začala jsem křičet a čím víc jsem křičela, tím více mě tloukl. V tom se rozrazili dveře a přišel Sarieri, dal mu pistloli k hlavě a zařval,, Ty zmetku, vždyť ona je jako moje dcera!"Marchello zamumlal něco jako prosbu o milost, ale než dokončil par slov, ležel v kaluži od krve s kulkou hlavě. Ja ze sebe nemohla vydat ani hlásku, měla jsem potrhané vlasy, obličej od krve, na těle modřiny a jen tiché slzy vzlikali pokojem. Don Sarieli ke mně přistoupil,,Neboj se, už je po všem holčičko, uže po všem" a objal mě. V ten moment jsem si uvědomila, že vlastně za těch pár dní se stali mojí rodinou, kterou jsem neměla, oni mě milovali a já je a věřte mi, když Vás milujou mafiáni, neštípne vás ani včelka.

Fabricio přišel do pokoje a ptal se co se stalo, Sarieli mu řekl, že odedneška mě bude Fabricio hlídat a jestli na mě jen někdo šáhne, ať ho okamžitě zastřelí, políbil mě na čelo s takovým otcovským citem a odešel. Fabricio si sedl vedle mě,já se mu přivinula do náruče a plakala a on opakoval, ať už se nebojím, že mě již nikdy nenechá samotnou a zase mě jeho hlas uklidnil, že jsem mu usnula v náručí. Ráno jsem se probudila, nikde ani kapka krve, Fabricio mě celou noc ošetřoval a Marchella někam odklidili a já od té doby jsem se bála otevřít mražák, zase bizadní představa.

Dozvěděla jsem se, že Morelli opustil Rouse a nikdo neví kam zmizel, Rouse si prý našla nějakého umělce, takže vše bylo u ní v pořádku. Salieri za mnou přišel, že už jsem volná, ale já ho poprosila, jestli můžu zůstat s nimi, že je mám ráda, Salieri a všichni vypadali štastně. Celé dny probíhali ůžasně, naučili mě střílet, zasvětili mě do největších mafiánských tajemství.Sarieli mě jednoho dne vzal na nějakou večeři z jinýma mafiánama a tam mi oznámil, že na mě přepsal svůj majetek, že když ztratil syna, našel dceru.Rozplakala jsem se, ale chtěla jsem odmítnou, ale nešlo to, on vtipně odpověděl,,Holčičko, dyť už víš, že mě se neodmítá"všichni se zasmáli a já poprvé ve svém životě cítila domov. Když jsme se vraceli domů, Salieri řekl, ať jdu napřed, že mě dojde, otevřela jsem dveře a tam byli všude růže a svíčky, a Fabricio stál s houslemi, zahrál mi Italskou serenadu, klekl si předemne a požádal mě o ruku. V životě jsem nebyla šťastnější než dnes.

Za pár měsíců jsem se provdala za Fabricia, žili jsme ve vile, prostě já byla nejšťastnější ženskou pod sluncem. Začala jsem jako jediná žena chodit na mafiánské srazy a všichni si mě vážili. Salierimu jsem po čase říkala padre. Jednoho dne, bylo zasedání v jednom casinu, Fabricio moc nechtěl, abych šla, ale já jsem tvrdohlavá. Když jsme tam vstoupila poprvé jsem se setkala s nenávistnou atmosférou. Dva konkurenční gangy se sešli v jedné místnosti, můj padre a Don Vitto. Fabricio chtěl, abych se okamžitě zbalila a šla domů, ale já po menší hádce s manželem zůstala. Najednou všichni navzájem vytáhli revolveli a mířili na sebe. Okamžitě jsem si vzpoměla jaká byla první věta, kterou jsem kdy Fabriciovi řekla, takže jsem uznala, že všichni jsou idioti, ale asi jsem to neměla vyslovit nahlas, vítem když dvou mafiánskym rodinám, který se navzájem, chtěj zrovna postřílet řeknete, že jsou idioti a začnete se smát, no je to trošku sarkastický humor. Salierimu vlastně zabili syna, vzpomněla jsem si a začala šahat po zbrani, ale jediná která tam byla Vendetta 635, tak jsem se zamyslela, že jí dám Vittovi k hlavě a nikdo třeba nepozná, že už 100let nestřílí a prohlásila jsem,,,Odhoďte zbraně všichni, bud zabiju jeho, nebo sebe, ale už se na to vykašlete"všichni odhodili zbraně, které jsem jim vyhodila z okna a řekla jsem,,Koukejte, vždyť není nabitá asi tak 100let"stiskla jsem spoušť přímo Vittovi u hlavy jenže chybička se vloudila, já ho zastřelila...Všichni okamžitě polapali náhradní zbraně a postříleli se navzájem a já zůstala jediná stát ze střelnou zbraní, mezi mrtvolama a najednou můj život skončil. Padre i Fabricio a celá moje rodina, všichni byli mrtví, jenom kuli tomu, že jsem si spletla zbraň. V šoku jsem tam stála a klekla si k Padremu a Fabriciovi, plakala jsem a svírala jejich těla v náručí. Sice jsem byla bohatá, ale sama a to mi je k ničemu. Po pár minutách tam přijeli policisti a odvezli mě na stanici.

"Tak otče, řekla jsem Vám vše co jsem mohla, prosím pomodlete se za mě a dejte mi rozhřešení, zítra až slunce vyjde, už budu u Salieriho a Fabricia, mám strach z elektrického křesla, bolí to otče?",,Ne dcero, nebolí, protože tady máte převlek jeptišky a chci Vás odvést z tohoto prokletého místa",,Odpuste otče, ale teď Vás nechápu.",,Ježiši Marja Caterino nemektej a pojd",,Vy si berete slovo boží nadarmo!".....Věřila jsem otci a šla sním, odvedl mě do kostela a tam stáli ve svitu svíček dvě siluety.Byl to Sarieli a Fabricio, ja jsem blba, vždyť přeci měli vesty, nastoupili jsme na lod a odjeli z Ameriky do Italie. Ja jsem po roce otěhotněla a dnes máme s Fabriciem dvě děti Angela a Marii. A Sarieli? Ten má radost z vnoučat. Cože? Ptáte se na naší práci mafiánů. Padre je moc starý, Fabricio o ničem neví, ale italskému podsvětí vládnu já, já dokonalá gangsterka.